Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola první

Život před tím než jsme se "našli":

Byla jsem cca půl roku po rozchodu po tříletém vztahu. V podstatě to zkrachlo na tom že on rád tekno a trávu a já to nenáviděla, mám ráda punk a pivo.. Najednou jsem byla sama na byt, sama ve městě kam mě přivedl někdo kdo si vybral jiný život než ten se mnou. Naštěstí jsem se tam za tu dobu spřátelila s pár super lidma, ale kromě těch z práce to byli původně jeho kámoši a kámošky.
Vlastně mi zůstala jen práce a byt, práci i lidi tam jsem milovala, bavilo mě to a pro mé zapálení jsem se i vypracovala na lepší místo. Díky tomu jsem poznala i lidi z ostatních směn a holky z kanclu, chodila jsem tam ráda a s úsměvem.
A po tom rozchodu jsem vlastně neměla jiný smysl života než práci. Akorát že z práce byl i můj Pan úžasný utěšitel, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala a se kterým jsem si tajně představovala další budoucnost. Bohužel nechtěl mít vztah s nikým z práce. Takže jsem se stáhla a po vánočním večírku jsem si dovedla domů jednoho kozoroha, kterému jsem se tak nějak vybrečela na rameno..S tím kozorohem jsem strávila pár pěkných večerů, ale city se nějak zapomněli u toho mého Pana Úžasného. Takže jsem se rozhodla udělat radikální řez.

Už mě nebavilo chtít to co nemůžu mít, mít to co není ono a být chtěna někým kdo pro mě byl nejlepší kámoš kterého jsem si nedovedla představit jako partnera pro založení rodiny.

Takže po dlouhé úvaze a probrání se ze silvestrovské pařby jsem si řekla že nechci nikoho z práce a že v baru ani v hospodě nepotkám chlapa vhodného pro rodinný život. Nikam jinam jsem nechodila a žít sama už mě užíralo, jsem rodinný tip a bylo hrozný nemít pro koho vařit.

Tak jsem si založila profil na jednom seznamovacím serveru.

To byla největší blbost co mě mohla napadnout! To jsem ale tenkrát nevěděla.

S pár lidma jsem si napsala nekolik slov, ale nic světoborného. Vlastně jsem ani netušila o čem psát, páč jsem měla plnou hlavu práce, hudby a Pana Úžasného.
Najednou mi ale napsal jeden kluk. Napsal jen něco jako "šťastný nový rok" já mu také popřála a najednou jsme si psali až do rána. Ani už nevím o čem.

Pokračování příště

Teď říkám že do konce roku 2010 jsem byla šťastná - nevěděla jsem kdo je Justin Bieber a neměla jsem profil na seznamce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Úvodem

Vítejte na mém novém blogu Nečekej a Uteč. Chci Vám trochu přiblížit část mého života, kdy jsem byla naprosto bezradná a na dně. Teď mi táhne na třicet a to už je sakra dost na to abych začala něco dělat, myslím něco jiného než vaření, praní uklízení atakdále.. Původně jsem o tom chtěla napsat knihu, ale to je pro mě dost utopie a tak mě napadl nápad založit blog a po kouskách to vyslat do světa. Taky mě trochu popošťouchl můj muž, ptal se mě proč nezaložím nadaci na pomoc týraným ženám, že většina lidí když něco prožije tak pak zakládá organizace pro pomoc těm co jsou na tom podobně. Upřímně já nejsem talent na organizování a ak...