Úvodem

Vítejte na mém novém blogu Nečekej a Uteč. Chci Vám trochu přiblížit část mého života, kdy jsem byla naprosto bezradná a na dně.
Teď mi táhne na třicet a to už je sakra dost na to abych začala něco dělat, myslím něco jiného než vaření, praní uklízení atakdále..
Původně jsem o tom chtěla napsat knihu, ale to je pro mě dost utopie a tak mě napadl nápad založit blog a po kouskách to vyslat do světa.
Taky mě trochu popošťouchl můj muž, ptal se mě proč nezaložím nadaci na pomoc týraným ženám, že většina lidí když něco prožije tak pak zakládá organizace pro pomoc těm co jsou na tom podobně. Upřímně já nejsem talent na organizování a akčnost. Jsem spíše ta tady dole v rohu kterou nikdo ani neslyší protože mluví tak potichu...
Možná i proto jsem zažila s mým bývalým docela peklo. Domácí peklo.

Moc dobře vím že nejsem první, bohužel ani poslední objetí domácího násilí, proto tu chci napsat můj příběh hlavně pro ty, kdo jsou na tom tak jako já kdysi. Aby na nic nečekaly a dokázaly odejít pokud možno včas. On se nikdy nezmění ať slibuje cokoli. Vážně. Každý den slíbí že se změní, vydrží možná chvíli ale o to víc později přitvrdí.

Doufám že tady jdou dávat komentáře a že si tu nebudu psát jen sama pro sebe. Budu ráda za Vaše reakce.

Tak se zatím mějte a já jdu lovit částečně vytěsněnou paměť..